Můj příběh
Kdo jsem?
Jsem vodnářka a inspirátorka celoživotně spojená s vodou. Baví mě pozorovat, zkoumat a objevovat souvislosti v přírodě.
Jsem nadšená propagátorka hospodaření s dešťovou vodou. Je to neocenitelný zdroj vody v naší krajině.
Vidím kolem sebe, jak je důležité pečovat o vodu v krajině a vytvářet jí vhodné podmínky v městech i v našich domovech. Dává mi velký smysl ukazovat příběhy vody dalším lidem.
Ještě před lety jsem toho o vodě spoustu nevěděla.
Když jsem byla malá holka, trávila jsem prázdniny většinou u babičky na vesnici. U chalupy měla babi pod okapem postavené sudy, do kterých chytala dešťovou vodu ze střechy. Používala jí na zalévání, nebo ji nabírala kbelíkem na splachování záchodu.
Dešťová voda sloužila i na mytí rukou. Ještě to v duchu vidím. Na dvorku stojí na stojanu plechové umyvadlo s malou konvičkou, kterou se voda ze sudu nabírá. A pro pitnou vodu jsme jezdili s kanystrem ke kohoutku ve vsi.
Nakonec se i v babiččině chalupě objevil vodovod, a tak plechové umyvadlo ze dvorku zmizelo. Jsem ale dodnes ráda, že jsem tu dobu zažila.
V posledních letech, když jsou suché roky stále častější a dostupná voda v naší krajině ubývá, hledám v těchto vzpomínkách inspiraci, jak můžeme s vodou zacházet jinak, než jsme zvyklí, když ji máme z vodovodu k dispozici pořád.
Protože jsem k vodě měla vždycky blízko, studovala na vysoké škole vodní hospodářství a vodní stavby. Hodně jsem se tam naučila, hlavě po stavební a technické stránce. A třeba i to, že dešťovou vodu je potřeba co nejrychleji odvádět pryč z měst a vesnic, ale i z polí, aby tam neškodila. Tehdy jsem si myslela, že je to přece jasné – nikdo nechce po dešti chodit kalužemi a blátem.
Jenže to jsem ještě nevěděla, co všechno způsobujeme, když posíláme z naší krajiny a z měst dešťovku rychle pryč. Vůbec by mě nenapadlo, že může být potřeba zacházet s dešťovou vodou nějak jinak.
Voda mě provází na každém kroku
Prošla jsem různá zaměstnání, která vždy nějak souvisela s vodou. Pracovala jsem s vodou podzemní, dlouho jsem se pohybovala kolem potoků a meliorací. A také jsem strávila řadu roků na vodoprávním úřadě.
Povolovala jsem vodní stavby a vydávala povolení k různému nakládání s vodou – odebírání, vypouštění, čerpání atd. A řešila také mnoho situací, ve kterých hrála hlavní roli dešťová voda.
Třeba když přišla blesková povodeň, kdy přívalový déšť nahnal vodu z polí s hlínou a blátem do ulic, zahrad i do domů. Byly to i zdánlivé maličkosti, jako sousedské hádky, když voda z okapů teče na sousední pozemek, nebo podmáčí dům.
Postupně jsem si začala uvědomovat, jak moc záleží na tom, jak se k vodě a nejen dešťové chováme.
Došlo mi, že nejběžnější řešení, tj. poslat dešťovou vodu rychle pryč, můžou škodit nejen nám lidem, ale i přírodě.
Hledala jsem, jak se to dá dělat jinak. Postupně se mi otevíral nový svět a přicházely „Aha“ momenty vedoucí k pochopení.
Zcela se změnil můj vztah k vodě.
Už jsem viděla a věděla, že není dobrý nápad posílat ji rychle pryč.





Změny v přístupu k vodě se postupně objevují i v zákonech a dalších předpisech. Můžete na to narazit třeba pokud se chystáte stavět. Jak to bohužel u zákonů často bývá, nemusí být tak úplně srozumitelné, jak je číst a chápat.
Na základě dlouholetých zkušeností z praxe jsem pro všechny, kteří se chystají stavět, i pro ty, které to „jen“ zajímá, připravila pomocníka ve formě e-booku s názvem 3×5 otázek a odpovědí – Jak řešit vodu u rodinného domu.
V e-booku Vás provedu krok za krokem základními otázkami, které je dobré si položit od začátku plánování stavby, ale i později, a nabídnu možná vhodná řešení.
A pokud byste ani s tímto průvodcem neměli jasno, co a jak s vodou u domu či na zahradě udělat, jsem tady pro Vás.
Díky rokům praxe dokážu odborný jazyk předpisů přeložit a lidsky srozumitelně vysvětlit, co a proč je potřeba s vodou dělat.