Můj příběh
Kdo jsem?
Jsem vodnářka a inspirátorka celoživotně spojená s vodou. Baví mě pozorovat, zkoumat a objevovat souvislosti v přírodě.
Jsem nadšená propagátorka hospodaření s dešťovou vodou. Je to neocenitelný zdroj vody v naší krajině.
Vidím kolem sebe, jak je důležité pečovat o vodu v krajině a vytvářet jí vhodné podmínky v městech i v našich domovech. Dává mi velký smysl ukazovat příběhy vody dalším lidem.
Ještě před lety jsem toho o vodě spoustu nevěděla.
Když jsem byla malá holka, trávila jsem prázdniny většinou u babičky na vesnici. U chalupy měla babi pod okapem postavené sudy, do kterých chytala dešťovou vodu ze střechy. Používala jí na zalévání, nebo ji nabírala kbelíkem na splachování záchodu.
Dešťová voda sloužila i na mytí rukou. Ještě to v duchu vidím. Na dvorku stojí na stojanu plechové umyvadlo s malou konvičkou, kterou se voda ze sudu nabírá. A pro pitnou vodu jsme jezdili s kanystrem ke kohoutku ve vsi.
Nakonec se i v babiččině chalupě objevil vodovod, a tak plechové umyvadlo ze dvorku zmizelo. Jsem ale dodnes ráda, že jsem tu dobu zažila.
V posledních letech, když jsou suché roky stále častější a dostupná voda v naší krajině ubývá, hledám v těchto vzpomínkách inspiraci, jak můžeme s vodou zacházet jinak, než jsme zvyklí, když ji máme z vodovodu k dispozici pořád.
Protože jsem k vodě měla vždycky blízko, studovala na vysoké škole vodní hospodářství a vodní stavby. Hodně jsem se tam naučila, hlavě po stavební a technické stránce. A třeba i to, že dešťovou vodu je potřeba co nejrychleji odvádět pryč z měst a vesnic, ale i z polí, aby tam neškodila. Tehdy jsem si myslela, že je to přece jasné – nikdo nechce po dešti chodit kalužemi a blátem.
Jenže to jsem ještě nevěděla, co všechno způsobujeme, když posíláme z naší krajiny a z měst dešťovku rychle pryč. Vůbec by mě nenapadlo, že může být potřeba zacházet s dešťovou vodou nějak jinak.
Voda mě provází na každém kroku
Prošla jsem různá zaměstnání, která vždy nějak souvisela s vodou. Pracovala jsem s vodou podzemní, dlouho jsem se pohybovala kolem potoků a meliorací. A také jsem strávila řadu roků na vodoprávním úřadě.
Povolovala jsem vodní stavby a vydávala povolení k různému nakládání s vodou – odebírání, vypouštění, čerpání atd. A řešila také mnoho situací, ve kterých hrála hlavní roli dešťová voda.
Třeba když přišla blesková povodeň, kdy přívalový déšť nahnal vodu z polí s hlínou a blátem do ulic, domů a zahrad. Nebo nepříjemné sousedské hádky, když voda z okapů jednoho domu teče k sousedům, kde podmáčí dům nebo zahradu.
Díky tomu jsem si začala uvědomovat, jak moc záleží na tom, jak se chováme k vodě a to nejen k dešťové.
Došlo mi, že nejběžnější řešení, kdy posíláme dešťovou vodu rychle pryč, často škodí nejen nám lidem, ale i přírodě.
Jak se to ale dá dělat jinak?
Hledala jsem inspiraci a informace, kde se dalo. Postupně přicházely „aha“ momenty a měnil se můj vztah k vodě.
Už jsem věděla, že není dobrý nápad posílat ji rychle pryč.
Jak o vodě teď přemýšlím, o tom si můžete přečíst i na mém blogu.
Postupně se změny v přístupu k vodě objevují i v zákonech. Jak to bohužel často u zákonů bývá, nemusí být každému srozumitelné, co se tím přesně myslí. Můžete na to narazit, třeba když se chystáte stavět nebo rekonstruovat dům. Stavení úřad bude chtít, abyste vyřešili řadu věcí, které s vodou souvisí.
Na základě dlouholetých zkušeností z praxe jsem pro všechny, kteří se chystají stavět, i pro ty, které to „jen“ zajímá, připravila pomocníka ve formě e-booku s názvem 3×5 otázek a odpovědí – Jak řešit vodu u rodinného domu.
V e-booku Vás provedu krok za krokem základními otázkami, které je dobré si položit od začátku plánování stavby, ale i později, a nabídnu možná vhodná řešení.
A pokud byste ani s tímto průvodcem neměli jasno, co a jak s vodou u domu či na zahradě udělat, napište mi, jsem tady pro Vás.
Díky rokům praxe jsem se naučila lidsky a srozumitelně vysvětlit, co a proč je potřeba s vodou dělat.
