Můj příběh
Kdo jsem?
Jmenuji se Renáta Kněžínková a jsem milovnice vody ve všech jejích podobách a obdivovatelka krásy přírody. Jsem také nadšená propagátorka hospodaření s dešťovou vodou.
Baví mě ukazovat důvody, možnosti a způsoby, jak vodu zadržovat a využívat na zahradách, v ulicích i parcích. Obdivuji přírodě blízká řešení, jako jsou dešťové záhony a jezírka. Učím lidi vidět a nacházet v jejich konkrétní situaci řešení, která jsou účinná, funkční i krásná.
Ještě před několika lety jsem ale netušila, jak si hospodaření s vodou představit.
Jako malá holka jsem viděla na vesnici u babičky, že lidé mají u okapů postavené sudy, do kterých chytají vodu ze střechy. Moje babička ze sudu brala konví vodu na zalévání záhonků na zahradě a truhlíků na oknech. A taky jsme měli na dvorku malé plechové umyvadlo, do kterého se konvičkou nabírala ze sudu voda na mytí rukou. Vůbec mě nenapadlo o tom přemýšlet. Nabírání vody ze sudu u babičky pro mě bylo tehdy stejně samozřejmé, jako když jsem si ve městě pustila vodu z kohoutku.
Po letech se i v babiččině chalupě objevil vodovod a plechové umyvadlo ze dvorku zmizelo.
Po gymnáziu jsem začala studovat vodohospodářskou školu. Tam jsem se naučila hodně zajímavých věcí. Ale také jsem si odnesla pocit, že dešťovou vodu ze střech domů je potřeba odvádět co nejrychleji do kanálu, případně do potoka nebo řeky, pokud jsou nablízku. Bylo pro to mě samozřejmé, protože se přeci nikomu nechce po dešti šlapat do louží nebo do bláta. Že by mohly existovat jiné možnosti, jak zacházet s vodou padající z nebe jsem neviděla.
S pocitem čerstvého absolventa vysoké školy, že teď všemu rozumím, jsem vykročila do praxe.
Ve všech zaměstnáních jsem se s vodou potkávala
Vystřídala jsem pár míst, které měly nějakou spojitost s vodou a pak mě osud zavál na městský úřad v Třeboni. V průběhu let na vodoprávním úřadě jsem se setkala s mnoha situacemi, ve kterých hrála hlavní roli dešťová voda.
Nejednou se stalo, že přišla blesková povodeň, při které voda z polí zaplavila domy i ulice a přinesla s sebou kromě bláta i velké škody. Bohužel se objevovaly také sousedské hádky, to když se stalo, že stékající voda podmáčela sousední dům nebo pozemek. Nebyly to příjemné chvíle, ale hodně jsem se při tom naučila.
S narůstajícími zkušenosti jsem si začínala uvědomovat, že tyhle zdánlivě odlišné problémy mohou mít souvislost s tím, jak odvádíme dešťovou vodu. Že totiž ta rychlá řešení odvádění vody mohou škodit nejen nám lidem, ale také přírodě.
Hledala jsem jiné možnosti a potkávala při tom různé nadšence, kteří měli snahu chovat se k dešťové vodě jinak. Postupně se mi otevíral nový svět možností a přicházely „Aha“ momenty vedoucí k pochopení. Učila jsem se mít k vodě jiný vztah.
Pomalu se změny v přístupu k vodě začaly objevovat i v zákonech a předpisech, kterými jsou nastavená pravidla pro stavby. Jak to však u zákonů bývá, nejsou vždy psané jednoduše, srozumitelně ani zcela jednoznačně. Lidé, kteří s těmito předpisy nepracují, většinou netuší, co obsahují. Ale i ti, kteří si zákon přečtou, nemusí tak docela chápat, co přesně to pro ně znamená.
Jak se v tom všem dá vyznat a jak najít správné řešení?
To je otázka, která trápí skoro všechny, kteří se rozhodnou postavit domek pro sebe a svou rodinu. Většinou už mají za sebou dlouhou cestu, mají koupený pozemek a domek mají vysněný do posledních detailů. Když přijdou na úřad, často už mají nakreslený projekt a moc se těší, až si svůj sen postaví. Bohužel je dost často čeká odpověď – nemáte vyřešené hospodaření se srážkovou vodou!
Něco takového vůbec nečekali. Co to znamená?! Co a proč po nich ten úředník vlastně chce? Co si pod tím mají představit? Málokterý úředník je schopný nebo ochotný jim podrobně vysvětlovat, co se po nich chce. Pochopitelně jsou v takové chvíli lidé rozčilení, naštvaní nebo smutní a většinou si vůbec nevědí rady. Někteří mají strach, že to nezvládnou a že se jim sen o krásném bydlení rozplývá před očima.
Co a jak mají udělat, aby jejich projekt dostal potřebné povolení?
Nezbývá jim nic jiného, než se v této chvíli znovu obrátit na projektanta, aby do projektu co nejrychleji dokreslil něco, co tam musí být, i když většinou nevědí, co to má být ani proč. Je to pro všechny velmi nepříjemná situace. Lidé jsou netrpěliví, aby už mohli pokračovat v realizaci svého vysněného domku, a projektant může mít pocit, že je to práce navíc. Pak se stává, že už se nikdo nechce zdržovat vymýšlením a konzultováním možných řešení, která by byla pro konkrétní situaci vhodná.
Výsledkem všeho pak bývají naštvaní lidé, které zdánlivě nesmyslné požadavky úřadu stojí čas a nezřídka i nějaké peníze navíc.
Když vidím jejich trápení, bývá mi jich moc líto.
Uvědomuji si totiž, že v takové situaci není snadné přijít na to, co se pod slovy hospodaření s dešťovou vodou skrývá a jak ho v jejich konkrétní situaci lze zajistit. Vždy se proto snažím jim především vysvětlit důvody, proč se dešťovou vodou zabývat, a také jim ukázat možnosti, které podle místních podmínek nemusí být ani složité, ani drahé.
Věnovala jsem hodně času studiu odborné literatury a účastnila se řady seminářů a konferencí o hospodaření s vodou. Stále se zajímám o nové zkušenosti z této oblasti a mám možnost se učit z praxe. Ráda jezdím na exkurze do zahraničí, kde se problematice srážkových vod věnují mnohem déle než u nás. Díky tomu jsem se naučila chápat souvislosti a zákonitosti našeho soužití s vodou.
Na základě zkušeností z vodoprávního úřadu jsem pro všechny, kteří se chystají stavět, připravila pomocníka ve formě krátkého eBooku.
Průvodce hospodařením s dešťovou vodou v 7 krocích obsahuje několik základních pravidel a podmínek, kterými je dobré se řídit při přemýšlení nad Vašimi potřebami a možnostmi. V něm Vám vysvětlím základní principy a používané pojmy a provedu Vás krok za krokem základními otázkami, které je dobré si položit při plánování stavby. Vše je pro inspiraci doplněné fotkami některých půvabných a současně funkčních řešení.
Uvidíte, že hospodaření s dešťovou vodou může přinášet výhody nám i přírodě, ve které žijeme.
