Ve škole nám říkali, že voda je nepostradatelná a že bez vody není život. Dokázali jsme si ale někdy představit, co to doopravdy znamená?
V naší evropské civilizaci nám v současnosti voda nikdy opravdu nechyběla. Běžně máme vodu dostupnou z vodovodních kohoutků. Když se někdy stane, že zrovna výjimečně voda z vodovodu neteče, někdo nám přistaví cisternu, nebo máme aspoň možnost si v obchodě koupit vodu balenou.
Pro spoustu lidí je voda něco tak obyčejného a samozřejmého, že skoro nestojí za pozornost.
„Proč bychom se měli o vodu nějak víc zajímat a starat? Od toho máme vodárenské společnosti, nebo se postará město, že jo?”
Nenápadně se v nás rozrůstá lhostejnost a nezájem
V naší „vyspělé“ kultuře je voda něco tak banálního, že spousta lidí ani samotnou vodu nepije. Jako by pití vody bylo něco podřadnějšího, nebo známka toho, že na nic „lepšího“ nemá ten chudák peníze, když pije jenom vodu…
Ve škole se učíme o fyzikálních a chemických vlastnostech vody a považujeme ji za součást neživé přírody. Jakoby to byla jen nějaká věc. Nikdo nám nikdy neukázal, jak se k vodě chovat a jak ji vnímat jako BYTOST.
Snad jen původní obyvatelé dalekých kontinentů ještě s vodou neztratili spojení a stále vodu vnímají a vzývají, stejně jako celou přírodu, jako něco posvátného a cenného.
Vnímáme vodu jako něco, co je naprosto samozřejmou součástí našeho života, stejně jako elektřina
Voda i elektřina jsou prostě zcela běžná věc, obojí nám slouží neustále a bez reptání, ani je nevnímáme. Nepřemýšlíme o tom, kde se u nás doma berou, jaký je jejich původ a jaká je jejich cesta až k nám. Bereme to tak, že někde je někdo, kdo vodu a elektřinu „vyrábí“ a kdo má na starosti, aby jí vždycky bylo dostatek. Je pohodlné o nic se nestarat.
Většina z nás si doopravdy všimne vody až v okamžiku, kdy přestane téct. Podobně jako když elektřina přestane svítit.
Jenže je tu rozdíl – bez elektřiny lidstvo žilo několik tisíciletí a dá se bez ní přežít i nadále, i když to nebude příjemné…
Ale bez vody přežijeme sotva pár dní!
Když jsem si tohle naplno uvědomila, uvědomila jsem si, že vodě dlužím svojí pozornost a poděkování.
Každý den je spousta příležitostí, kdy můžu vodě děkovat – když se jdu napít, myji si ruce, vařím, zalévám kytky nebo splachuji záchod. Taky třeba na procházce kolem potoka, mokrou trávou, když je rosa, nebo když venku prší.
Vodo, vodičko, děkuji, že jsi!
Jsem vodnářka a inspirátorka bytostně spojená s vodou. A také milovnice vody ve všech jejích podobách a obdivovatelka krásy a moudrosti přírody. Své poznatky a postřehy ráda předávám ostatním prostřednictvím článků na mém blogu, nebo při přednáškách, seminářích a osobních konzultacích.
Více si o mně můžete přečíst v mém příběhu.