Možná už jste někde slyšeli nebo četli slovní spojení „hospodaření s dešťovou vodou“. Tušíte však, co všechno se pod tím skrývá? Dokážete si představit, proč vlastně je potřeba, abychom tomu věnovali pozornost kdykoliv a kdekoliv je k tomu příležitost?
Začnu trošku ze široka.
Myslím si, že většinu času o vodě nijak zvlášť nepřemýšlíme, je to pro nás běžná „věc“. Je to nejspíš tím, že u nás máme vody dost pro všechny naše potřeby.
V naší nádherné krajině máme potoky, řeky a rybníky, které svou hladinou zrcadlí okolní přírodu a nebe. Doma nám z vodovodního kohoutku nám teče studená i teplá pitná voda a aby toho nebylo málo, můžeme si balenou vodu koupit na každém rohu.
Dostatek vody ale není tak docela samozřejmost, jak by se na první pohled mohlo zdát. V několika posledních horkých létech si jistě nejen rybáři či vodáci všimli, že v potocích a řekách bylo hodně málo vody. Některé menší potoky dokonce vyschly a nebo se jen proplétaly mezi kameny.
Vyprahlá půda na polích praskala suchem a vítr tento prach odnášel do dálky. Řada majitelů studní zjistila, že mají hladinu vody hlouběji, než dřív, nebo jim voda ze studny úplně zmizela.
Když ale sucho vystřídají povodně, není to o nic lepší.
Jak jistě víte, na přelomu milénia zasáhly povodně výjimečného rozsahu území celé naší republiky a způsobily mimořádné škody. Od té doby se na řadě míst více či méně často objevují různě velké povodně. Ani v posledních velmi suchých letech není bohužel výjimkou, že nás leckde překvapí velká voda.
Obvykle přicházejí bleskové povodně z přívalových srážek, při kterých se potoky i řeky vylévají z břehů, voda teče proudem po silnicích a polích a ničí vše, co jí stojí v cestě. Po takové průtrži mračen je všude bláto, kamení a vůbec spousta nepořádku.
Tyhle extrémní situace, povodně a sucho, se obvykle dávají do souvislostí s klimatickou změnou. Myslím, že možné to je.
Všechno se mění, tak proč by se neměnilo také klima.
Jsem přesvědčená, že abychom se dokázali těmto globálním změnám přizpůsobovat, je potřeba začít dělat řadu věcí jinak. Za jednu z nejdůležitějších považuji změnu našeho přístupu k nakládání se srážkovou vodou.
Historicky totiž máme snahu dostávat dešťovou vodu z našich měst co nejrychleji pryč, aby nám neškodila. Chápu, že není příjemné chodit v loužích anebo mít podmáčené domy. Jak se ale pokusím vysvětlit dál, škodíme si tímto krátkozrakým přístupem víc, než si myslíme.
Dešťovou vodu ze střech domů odvádíme okapy nejčastěji rovnou pod zem do kanalizace. Stejně tak ze silnic, parkovišť a dalších zpevněných ploch teče voda do kanálů, které vedou často daleko za město. Když voda při dešti odteče potrubím rychle pryč z města, má to velmi nepříjemné dopady, a to nejen na její kvalitu, ale také na koloběh vody v přírodě.
Rychle odvedená voda totiž musí někde chybět. Na své krátké cestě po asfaltovém nebo betonovém povrchu ulice nemá voda čas se vypařovat a zvyšovat tak vlhkost vzduchu. Ve městech bývá proto často v letních dnech i výraznější horko než na venkově. Stejně tak mívá voda na zpevněných plochách jenom málo možností se vsakovat a doplňovat zásoby podzemní vody.
A pokud jde o kvalitu vody, která teče z těchto ploch. Zřejmě jen málokdo si uvědomí, že původně čistá dešťová voda s sebou nese všechnu špínu, prach a nepořádek, které spláchla ze střech a ulic. Při rychlé cestě tobogánem kanalizace nemá možnost se tohoto znečištění zbavit a donese ho často až do potoka. To opravdu není pro tam žijící živočichy a rostliny nic příjemného.
Toto je vsuvka jen pro silné žaludky. Se znečištěním dešťové vody to bohužel bývá často ještě mnohem horší. Ve většině našich měst a vesnic je totiž historicky jednotná kanalizace, kterou teče dešťová voda společně s odpadní splaškovou vodou. Rychle tekoucí dešťová voda z jednotné kanalizace vyplachuje všechny usazeniny a kaly, které v lepším případě skončí na česlích u čistírny odpadních vod. Pokud ale kanalizace čistírnou nekončí, nebo je vody víc, než se do potrubí může vejít, skončí tohle nadělení přímo v potoce nebo řece.
Dalším důsledkem naší snahy vodu rychle odvádět pryč, jsou menší i větší lokální povodně. Je to tím, že voda do kanalizace ve velkém přitéká z celého města. Hrne se potrubím a nemá v něm žádný prostor, kde by se zpomalila a zdržela. Na konci kanalizace se pak z potrubí vyhrne doslova jako velká voda. Jak velkou pohromu při tom způsobí, to závisí na mnoha okolnostech. Jak moc pršelo, na jak velké území a jak velký je potok nebo řeka, kam kanalizace ústí.
Teď se pojďme podívat ven z města, jak to pro dešťovou vodu má zařízené příroda.
Když prší do lesa nebo na neposečenou louku, najde tam voda spoustu místeček, na kterých se může zachytit, ještě před tím, než dopadne na zem. Na listech a jehlicích stromů, ve větvích keřů, na stéblech trávy nebo v květech přistávají vodní kapky jedna za druhou. Jen si představte jediný strom, kolik je to plošek listů nebo jehliček. Některé zachycené kapky se z povrchu rostlin vypaří a jiné postupně propadávají z lístečku na lístek až dopadnou na zem.
Pod stromem už na vodní kapky čeká tráva nebo mech, lesní hrabanka nebo povrchová vrstva půdy, která obsahuje humus. Taková zem se chová podobně jako houba. Nasává do sebe vodu, co se do ní vejde, a postupně ji pomalu uvolňuje.
Část vody zachycené v půdě využívají rostliny pro svůj růst a následně ji vydechují do vzduchu. Další část vody půdou zasakuje hlouběji do země a doplňuje zásoby podzemní vody. Teprve přebytek vody pak odtéká po povrchu jako stružky či potůčky. Proto z lesa, bohatě rozkvetlé louky či zahrady odtéká mnohem méně vody a hlavně teče o dost pomaleji, než ze stejně velkého asfaltového parkoviště.
Není na čase se inspirovat tím, jak to od nepaměti dělá příroda?
Důvodů, proč se začít chovat k dešťové vodě jinak než bývá obvyklé, je ještě víc, ale to si nechám do jiného článku. Myslím, že pro přemýšlení toho dnes už je dost.
Co všechno s dešťovou vodou a pro ni můžeme dělat, pokud s ní chceme opravdu hospodařit, je velmi rozsáhlé téma, a proto mu někdy příště věnuji samostatný článek.
Pokud už v tuto chvíli hledáte pomocníka pro přemýšlení o možnostech, které máte u Vašeho domu, můžete si zatím prohlédnout eBook zdarma, který jsem pro Vás připravila. Tento eBook má podobu Přehledného průvodce 3 x 5 otázek a odpovědí – Co a jak s pitnou, odpadní i dešťovou vodou u rodinného domu.
Máte-li zájem o další informace o možnostech hospodaření s vodou a o všem, co s tím souvisí, najdete na mém blogu další články. Pravidelné příspěvky sledujte také na mém facebooku.
Jsem vodnářka a inspirátorka bytostně spojená s vodou. A také milovnice vody ve všech jejích podobách a obdivovatelka krásy a moudrosti přírody. Své poznatky a postřehy ráda předávám ostatním prostřednictvím článků na mém blogu, nebo při přednáškách, seminářích a osobních konzultacích.
Více si o mně můžete přečíst v mém příběhu.