Slova močál nebo bažina v nás obvykle vyvolávají trochu negativní pocity, někdy také obavy. Pod vlivem pohádek o bludičkách nebo příběhu Krále Šumavy se můžeme bát, že v nich zabloudíme a utopíme se. Vnímáme je jako místa bažinatá, rozmáčená, zatuchlá, hnijící a práchnivějící, plná různé havěti, včetně obtížného hmyzu a komárů. Brrr…
Možná na tom něco bude… Zamokřené části krajiny bývají zdánlivě zemí nikoho. Často jsou téměř nepřístupné pro větší savce včetně člověka.
Ale tato zdánlivě zbytečná a neužitečná území mají v přírodě svoje zcela nezastupitelné místo.
Právě díky tomu, že jsou špatně přístupná, stávají se mokřady rájem pro mnoho druhů ptáků a dalších živočichů. Najdeme zde různé plže, mlže, hmyz, pavouky i jiné bezobratlé. A především jsou domovem pro obojživelníky a další na vodu vázané živočichy.
V nevelkém mokřadu u nás za vsí, který ráda chodím pozorovat, se teď zjara objevily veliké chomáče žabích vajíček. V průsvitných bublinkách vajíček byla brzy vidět malá černá „očka“, ke kterým se asi po týdnu přidaly také tmavé ocásky. Nebude to dlouho trvat a brzy se vykulí pulci, ze kterých pak vyrostou mladé žabky 🙂
Zanedlouho už bude blízká silnička jako každé jaro plná malých skákajících žabek, které se vydají z domovského mokřadu na cestu do světa.
Mokřady jsou také domovem pro různé druhy rostlin, pro které je tady ideální životní prostředí.
Jako konkrétní příklad takové krajiny si můžete představit třeba rašeliniště, nazývaná také blata či slatě. Na nich lze najít typické porosty rašeliníků, masožravých rosnatek, ostřic, nebo suchopýrů, ze stromů pak borovice blatky, nebo břízy.
Jiným typem mokřadů jsou lužní lesy. V nich rostou stromy odolné podmáčení nebo častému zaplavování vodou, jako jsou olše, vrby, topoly, případně duby. Stromy jsou doprovázené řadou vlhkomilných rostlin, jako jsou krásně kvetoucí bledule, blatouchy, kosatce, či pomněnky, nebo také sítiny, rákosy nebo orobince.
Pro přírodu a pro vodní režim krajiny jsou důležitá nejenom velká zamokřená území. Bez významu nejsou ani zdánlivě menší, zanedbatelné mokřiny a tůňky.
Proč tomu tak je?
Mokřady jsou totiž schopné podobně jako houba zadržovat velké množství vody. Fungují jako takové zásobárny vody, kterou při deštích nashromáždí a následně postupně uvolňují. Voda se z nich jednak vypařuje do ovzduší, anebo z nich odtéká v podobě pramínků, které se stékají do potůčků a potoků.
Tato schopnost mokřadů v sobě zadržovat vodu je velmi důležitá a významná.
Jako přírodní rezervoáry vody nám díky tomu mohou rašeliniště či jiné mokřady pomáhat vyrovnávat rozkolísaná období velkých dešťů střídaná dlouhými obdobími sucha. Při deštích nebo tání sněhu se do nich schová velké množství vody, kterou pak mohou postupně pomalu a dlouho uvolňovat. Je až neuvěřitelné, že například rašeliníky dokážou zadržet asi 10 – 20 x víc vody, než váží rostlinky suché.
Stejně se chovají také lesy, které mohou zadržet hodně vody v povrchové vrstvě půdy – hrabance. Ta je tvořená spadaným listím, jehličím a tlejícími zbytky dřeva. Společně s mechy a lišejníky dokáže tato lesní půda také zachytit velké množství dešťové vody.
Abyste si dokázali přestavit, co se v mokřadu s vodou děje, můžete si udělat malý pokus.
Najděte si v lese nějaký kousek mechu, stačí malý, a potěžkejte ho v ruce. Pokud nějakou dobu nepršelo, bude mech lehoučký a suchý. Když ten kousek suchého mechu ponoříte na pár minut do vody a pak ho vyndáte, bude o hodně těžší. A také z něj začne odtékat voda, kterou do sebe nasál. Zůstane ještě dlouho mokrý, než z něj všechna voda odteče a nebo se vypaří a mech zase uschne.
Obráceně můžete postupovat, pokud kousek mechu najdete v lese po dešti. Bude pravděpodobně „nacucaný“ vodou. Můžete ho zkusit zmáčknout v dlani, kolik vody z něj vyteče. A pak třeba pozorovat, za jak dlouho v běžné teplotě vzduchu mech úplně vyschne.
Pokud budete chtít, můžete suchý i mokrý mech zvážit třeba na kuchyňské váze. Rozdíl, který zjistíte, odpovídá množství vody, které ten malý kousek mechu zadržel. Přepočtete to snadno, protože 1 litr vody váží cca 1 kg, tj. 1 ml je 1 g.
Tenhle pokus nás možná přiměje k tomu se zamyslet, jestli by nebylo dobré se schopnostmi přírody inspirovat, jak je možné hospodařit s dešťovou vodou u našich domů nebo ve městech.
Mokřady, močály, rašeliniště a bažiny s vodou skutečně hospodaří. Měli bychom jim za to být vděční.
Možná si ani neuvědomujeme, že většina potoků a řek začíná jako nepřístupné, mokré a bažinaté místo. Takhle trochu nevzhledně vypadají leckterá prameniště, která zásobují vodou studánky a z nich vytékající potůčky.
Jsem přesvědčená, že pokud se budeme takových míst neuváženě zbavovat a budeme je vysušovat, aby se mohly využívat zdánlivě užitečněji, bude nám voda postupně ubývat. Může nám dříve či později chybět nejen v pramenech, či studních, ale taky v řekách a v přehradách, ze kterých získáváme pitnou vodu.
Proto si myslím, že je potřeba tato místa chránit a vážit si jich. Jsou nepostradatelnou součástí koloběhu vody v krajině. Při dešti nebo jarním tání do sebe nasáknou velké množství vody, kterou uloží pro pozdější časy, aby se z nich pak mohla postupně uvolňovat.
Pokud v tuto chvíli ještě nevíte, proč by mělo být dobré zachytávat dešťovou vodu podobně jako mokřady, a proč hospodařit s dešťovou vodou v našich domech i ve městech, můžete si přečíst na mém blogu tento článek, ve kterém na otázku proč přináším další odpovědi.
Jestli Vás zajímá, co a jak je možné dělat s dešťovou vodou u rodinného domu, připravila jsem pro Vás ke stažení eBook zdarma. Je zpracovaný v podobě přehledného průvodce 3 x 5 otázek a odpovědí – Co a jak s pitnou, odpadní i dešťovou vodou u rodinného domu. Může se hodit nejen tomu, kdo se chystá teprve začít stavět, ale také každému, kdo chce u svého domu něco změnit.
Jsem milovnice vody ve všech jejích podobách a obdivovatelka krásy a moudrosti přírody.
Současně jsem nadšená propagátorka hospodaření s vodou. Pomáhám hledat a nacházet možnosti, které jsou současně funkční i krásné, užitečné i prospěšné přírodě.
Více si o mně můžete přečíst v mém příběhu