Renata Kněžínková

Teče voda klikatě nebo rovně?

Jak jsem dříve psala v článku Rozmary počasí, aneb Co jsme to vodě udělali, nebývají potoky vždycky vítaným sousedem. Přírodní potok si hledá cestu i tam, kde se nám to nelíbí. Rád se kroutí a meandruje. 

Když se potok hodně kroutí, sem tam si voda ukousne kousek pozemku, nebo se přesune k sousedům, jak mění svou trasu. Čas od času se voda rozlije do polí a poničí úrodu.

Aby tomu lidé předešli, rozhodli se takový neposedný potok „dát do latě“. Naplánovali, vyměřili a vykopali nové koryto a poslali potok co nejkratší napřímenou trasou přes pole, louky, města i vesnice. 

Koryto pak opevnili panely nebo kamenem proti erozi břehů. Jinde potok zavřeli pod zem do potrubí nebo do tunelu.

Vypadalo to dlouho jako skvělý nápad. Fungovalo to, jenže má to háček!

Narovnáváním potoků a řek se nepředstavitelně zkracuje cesta, kterou voda protéká. Našla jsem informaci, že za posledních 200 let se vodní toky na našem území zkrátily až o 4.500 kilometrů.

Proč by to měl být problém?

Zkusím Vám to ukázat na jednoduchém příkladu. 

Představte si, že jedete z města A do města B a můžete si vybrat mezi dvěma cestami. (Nebojte se, není to příklad z matematiky, i když by se to na první pohled mohlo zdát.) Určitě si dokážete představit, jaký je rozdíl jet odněkud někam po malé venkovské silničce nebo po dálnici. 

Můžete se vydat na cestu autem po dálnici a budete v cíli coby dup. Dálnice je široká, rovná a přehledná a dovoluje vám jet velkou rychlostí.

Vzdálenost mezi oběma městy prosvištíte velkou rychlostí a do cíle se dostanete za krátký čas. Podobně rychle projede po dálnici spousta aut najednou.

Když si vyberete cestu po okresních silničkách, které se kroutí od vesnice k vesnici, dostanete se stejným autem do cíle rozhodně za delší dobu.

Cesta se různě zatáčí mezi poli a lesy, nebývá moc přehledná ani široká, a tak nemůžete jet rychle. A v každé vesnici, kterou máte na trase, musíte ještě o trochu víc zpomalit.

Jak to souvisí s vodou?

Představte si, že nejedete autem po silnici, ale že plynete s vodou potokem, který teče mezi těmi dvěma městy. Jaké to je?

Když má voda možnost pohybovat se v přirozeném prostředí, tak se potok kroutí a zatáčí. Jeho koryto se vlní v meandrech a z jednoho místa do druhého mu to trvá docela dlouho. Cestou se občas zdrží v nějaké vymleté tůňce a jeho pohyb se ještě zpomalí. Stejně jako když přijedete autem po okresce do vesnice, kde také zpomalíte 😊

Díky tomu má voda dostatek času, aby se vzájemně propojovala s okolní půdou prostřednictvím dna a břehů. Rostliny na okolních pozemcích, včetně keřů a stromů mají díky tomu dostatek vláhy. Voda se také může doplňovat do hlubších vrstev.

Jestliže je ale trasa potoka narovnaná a třeba ještě opevněná betonem nebo kamenem, sviští takovým korytem voda jako po skluzavce, vlastně tak jako zmiňovaná auta po dálnici.

Vnímáte ten rozdíl?

Současná doba je nastavená na rychlost a výkon. Většinou tak raději volíme pro dosažení našeho cíle cestu po dálnici. Ale neutíká nám tím něco?

Cesta vody se napřímením potoka nebo řeky zkrátí a její pohyb se zrychlí. Do narovnaného a opevněného koryta se vejde mnohem víc vody a její rychlost může být o dost větší, než by byla v korytě přírodním. Když někde poblíž zaprší, všechna voda rychle odteče potokem někam dolů. Nemá prostor ani čas, aby se zdržela, zpomalila, a při tom zasakovala do okolní půdy.

Když se takových napřímených potoků setká víc, může snadno dojít k něčemu, co se bude podobat dopravní špičce na dálnici. Jenže voda se jen tak nezastaví v koloně. Bude se rozlévat do okolí, všude tam, kde najde volný prostor, a může zaplavovat pole, louky, zahrady, ale i ulice nebo domy. 

Důsledkem jsou menší či větší povodně.

Záplavy mohou mít běžný sezónní průběh, který nikoho neohrozí. Ale bohužel mohou mít i nepředstavitelný průběh jako na následujícím obrázku. Jde pak o velkou katastrofu, která nás hluboce zasáhne, způsobí škody a mnoha lidem přinese bolest.

flood, elbe, meissen-876580.jpg

A to není všechno

Méně viditelným dopadem rychlého odtoku vody z krajiny je sucho. Je potřeba tuhle stránku věci nepodceňovat. Jak voda napřímenými a opevněnými potoky odtéká rychle pryč z krajiny, nemá dost času, aby zasakovala do okolní půdy. A většinou nemá ani čas, aby se vypařovala a doplňovala vzdušnou vlhkost. 

Proto se stává, že je v půdě nedostatek vody dostupné pro rostliny. Zemědělci tak přicházejí o úrodu, nebo se neobejdou bez závlah. Ale nejde jen o zemědělství. Uvádí se, že jednou z příčin kůrovcové kalamity byl právě nedostatek vody, protože oslabené stromy neměly sílu se škůdcům bránit.

Dalším projevem sucha je ubývání vody ve studních, což se v posledních letech mnoha lidem stalo. Je to hodně nepříjemná situace, která nemá jednoduché ani levné řešení. Nabízí se možnost prohloubení studně nebo napojení na vodovod, ale to nemusí být všude dostupné.   

Můžeme s tím něco dělat?

Jsem přesvědčená, že některým rozmarům počasí jsme (i když zřejmě neúmyslně) napomohli my, lidé. Ale nikdy není pozdě udělat něco pro nápravu.

Jestliže známe důsledky, které jsou způsobené napřímením a zatrubněním potoků a řek, můžeme začít tím, že jim znovu dáme na některých místech volnost k meandrování a ponecháme vodě prostor, kam se bude moci rozlévat. Naše krajina nám dává jasně najevo, že je nejvyšší čas.

Naštěstí si to už hodně lidí uvědomuje a na mnoha místech vracejí vodu tam, kde dřív přirozeně byla. A to je dobře. 

Na obrázku je akce Agentury ochrany přírody a krajiny – revitalizace Černého potoka. Zdroj: https://www.adapterraawards.cz/Databaze/2020/Revitalizace-Cerneho-potoka-a-jeho-pritoku

Více podobných projektů můžete pro inspiraci najít v databázi soutěže o cenu Adapterra Awords zde.

Zajímá Vás toto téma a napadají Vás další otázky?
Napište mi

Můžete mne také sledovat na Facebooku Instagramu,
kam pravidelně přidávám zajímavosti a postřehy nejen o vodě.
Najdete tam také upozornění na nové články na mém blogu.

Pojďme žít v souladu s vodou 😊

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *