Zní to tak lehce a optimisticky – odlehčovací. Někomu, nebo něčemu se tam odlehčí, uleví… Možná vás napadne, že by bylo fajn mít nějakou odlehčovací komůrku doma.
Člověk by přišel z práce, do takové komůrky by si na chvíli zalezl, odlehčil by se od problémů a starostí a vyšel by ven úplně odpočinutý. Všechno by to v té kouzelné komůrce někam zmizelo. To by se mi líbilo 
Ale o tom to dneska nebude.
Jak určitě tušíte, odlehčovací komory budou mít znovu nějakou spojitost s vodou. V tomto případě s odpadní vodou. Odlehčovací komory jsou zařízení, která mají za úkol ochránit kanalizaci a čistírnu odpadních vod před extrémním přítokem vody.
Taková ochrana je potřeba tam, kde se kanalizací odvádějí společně odpadní vody z domácností a jiných budov s vodou dešťovou. To je, bohužel, stále běžná situace ve většině našich měst a vesnic. Má to své historické důvody, jak jsem popisovala v článku Proč hospodařit s dešťovou vodou.
Jak to v takové jednotné kanalizaci vypadá?
Za normálního stavu, když neprší, teče všechna voda se vším, co cestou posbírá, poklidně jednotnou kanalizací až se dostane na čistírnu. Tam projde celou soustavou různých zařízení a nádrží, ve kterých se postupně pročistí, aby mohla být vypuštěná zpátky do potoka nebo do řeky.
Jestliže je ale začne pršet, je najednou v takové kanalizaci víc vody, než se do ní bezpečně vejde nebo než je čistírna schopná zvládnout vyčistit.
Aby se při přeplnění kanalizace nevylévala voda do ulic a domů, a aby se předešlo kolapsu čistírny, musí se přebytečná voda z kanalizace někam odvést. Proto jsou na každé jednotné kanalizaci odlehčovací komory.
Kdysi dávno, ještě na vysoké škole, jsem se učila, jak se odlehčovací komory navrhují, aby správně fungovaly. Možností, jak je navrhnout a uspořádat je celá řada, ale princip je v podstatě stejný: Na přítoku do takové komory je roura větší, na odtoku pak menší. Pokud velkou rourou přiteče víc, než se vejde do odtoku, přetéká přebytečná voda jinam, většinou rovnou do potoka nebo řeky. A i když je to voda původně dešťová, čistá rozhodně není.
Bohužel spousta odlehčovacích komor vznikala v době, kdy bylo ve městech mnohem míň domů, než je dneska. Od té doby přibyla ve všech městech spousta nových domů a zpevněných ploch. Vody, která odtéká do kanalizací, proto stále přibývá. Je to nejen odpadní voda z nových domů, ale i voda dešťová z chodníků, ulic a parkovišť.
Nedávno jsem se při dešti vypravila na jednu odlehčovací komoru podívat
Dorazila jsem tam asi tak 15 minut po začátku deště a všechno ještě vypadalo celkem klidně. Voda z kanalizace protékala otevřeným úsekem komory a zase mizela v potrubí na druhé straně. Chvilku jsem měla pocit, že je tady všechno v pořádku, ale bohužel, mýlila jsem se. Bylo to jen pár okamžiků. Voda neuvěřitelně rychle přibývala, jak do kanálu dotékala z celého města.
Pak najednou začala přetékat přes okraj komory. Bylo jí čím dál víc, byla kalná a nesla s sebou všechno možné. Zahlédla jsem i celkem nepředstavitelné věci. A všechno to svinstvo se s vodou přelévalo přes okraj komory do potoka. Na fotce to není příliš znát, snad jen ta hnědočerná barva. Konkrétní „poklady“ ve vodě a specifický zápach se takto zprostředkovat nedá.
Tam co je na fotce prasklý beton, je pod vodou schovaná odtoková roura, kam se přitékající voda už všechna nevejde.
Je mi líto, že se tohle běžně v našich městech a vesnicích děje
Technologie čištění na čistírnách odpadních vod se stále vylepšují. Mnohé čistírny fungují úžasně a voda, která z nich odtéká, je nádherně čistá. Ale celkový efekt čištění se téměř ztrácí tím, co vyteče z odlehčovacích komor. Znečištění v našich řekách a rybníkách až na výjimky proto stále neubývá, někdy je to spíš naopak. Vodní plochy potažené zelenými koberci sinic jsou toho smutným důkazem.
Uvědomuju si, že není reálné v dohledné době vybudovat všude oddílné kanalizace. Oddílné znamená, že odpadní voda může téct v samostatné rouře na čistírnu a dešťová voda má svoje vlastní potrubí, které ústí např. do řeky. Jenže vybudovat oddílnou kanalizaci je tak drahé, že je to většinou nad možnosti obecních rozpočtů.
Proto se města, kde je to možné, snaží řešit alespoň dílčí úseky ulic, nebo bloků domů. Často také stanovují závazná pravidla pro odvádění dešťové vody v územích pro novou výstavbu.
Je to běh na dlouhou trať. A do té doby budou podobné situace bohužel běžné.
Dá se s tím tedy vůbec něco dělat?
Určitě není potřeba se vzdávat a mít pocit beznaděje, že je to velká věc, na kterou sami nestačíme.
Myslím si, že je v našich silách alespoň postupně a po troškách snižovat množství dešťové vody, která do jednotné kanalizace přiteče. Lze to při jakékoliv příležitosti.
Nabízí se řada možností, které se dobře doplňují
Například při úpravách a opravách ulic, při stavbě nových či přestavbě stávajících budov se dá najít způsob, jak dešťovou vodu oddělit od splaškové odpadní vody. Při zvažování možností vám může být dobrým rádcem eBook zdarma, který jsem pro vás připravila.
Mám zkušenost, že lze téměř vždy najít vhodné řešení, jak dešťovou vodu zadržet tam, kde dopadla. Když v místě nejsou ideální podmínky pro vsakování, je možné alespoň trochu omezit její množství a zpomalit rychlost jejího odtoku do kanalizace. Část vody se může zachytit na vegetačním povrchu střechy, kde jí mohou využít rostliny, které tam rostou. Zachycená voda se pak částečně vypařuje a přebytečná voda se skrz propustné vrstvy střechy postupně dostane až do okapu.
Dešťovou vodu ze všech střech, nejen z těch vegetačních, můžeme zachytávat ve vhodných nádobách a nádržích a využívat třeba na zalévání nebo splachování. Asi není všude možné dělat to tak, jak jsem to zažila jako holka u babičky na chalupě. Pod okapem byl sud a na dvorku stálo plechové umyvadlo, u něj malá konvička. Dešťovou vodou jsme si myli ruce a použitou jsme večer zalili záhonky. Ale bylo by to hezké.
Hlavní pravidlo je: Nepouštět dešťovou vodu do jednotné kanalizace
Když je kolem domu volný prostor, je možné aspoň část vody ze střechy rodinného či bytového domu odvádět na zahradu, na trávník nebo na předzahrádku. Krásným, přírodě blízkým řešením jsou zahradní jezírka nebo dešťové záhony, voda může přitékat i ke stromům nebo se rozlévat volně do trávy.
Kde jsou potřeba zpevněné plochy, můžeme volit propustnější povrchy, jako jsou štěrkové nebo mlatové cesty, různé širokospárové či zatravňovací dlažby. Je také možné vodu odvádět do okolních trávníků, cestních příkopů nebo průlehů. V zatravněné vrstvě se voda může zdržet, částečně odpařit a postupně zasakovat.
Možná vám to v tuhle chvíli připadá celé moc složité, nebo drahé. Je ale zbytečné mít pocit, že je potřeba udělat něco velkého, v celém městě, nebo ulici, aby to mělo smysl.
Začít můžeme každý na svém malém prostoru podle svých možností.
Zkuste se porozhlédnout okolo svého domu, jestli tam není nějaký prostor, kde by bylo množné dešťovou vodu ze střechy zadržet. Jak a na co ji můžete využít. Kam by šlo pustit vodu z okapu, aby netekla přímo pod zem do kanálu. Kde by šlo zrušit beton nebo asfalt a nahradit ho třeba z části propustnějším povrchem. Věřím, že něco, třeba zdánlivě malého, najdete.
Určitě se tomuto rozsáhlému tématu budu věnovat některém z dalších článků.
Chystáte stavět nebo rekonstruovat dům?
Určitě se Vám bude hodit jako průvodce eBook zdarma
3 x 5 otázek a odpovědí
Jak řešit vodu (pitnou, odpadní i dešťovou) u rodinného domu
Máte-li zájem o konzultaci k hospodaření s dešťovou vodou,
chcete se podívat na své možnosti z jiného úhlu,
nebo máte dotaz, na který marně hledáte odpověď.
Jsem tady pro Vás,
Napište mi!
Ráda Vás provedu tímto tématem
a společně budeme nacházet odpovědi na Vaše dotazy.
Budu také ráda, když se se mnou podělíte o své zkušenosti a nápady.
Jsem také na facebooku a na instagramu. Najdete tam zajímavosti o vodě, drobné postřehy z mého života a také upozornění na nové články, které postupně přibývají na mém blogu.
Každá dešťová kapka, která neuteče do kanalizace, se počítá.
Jsem milovnice vody ve všech jejích podobách a obdivovatelka krásy a moudrosti přírody.
Současně jsem nadšená propagátorka hospodaření s vodou. Pomáhám hledat a nacházet možnosti, které jsou současně funkční i krásné, užitečné i prospěšné přírodě.
Více si o mně můžete přečíst v mém příběhu