Pískovny, nebo také písníky jsou krásná místa, která zůstala zatopená vodou potom, co z nich byl vytěžený písek. Voda je v nich křišťálově čistá a průhledná do veliké hloubky. Dostává se do nich totiž většinou jako podzemní voda, která byla odkrytá odtěžením velké vrstvy písku.
Miluji taková místa a koupání v nich. Leckdy si tam připadám jako u moře. Jemný písek, slunce, teplo a slabý vánek, který na hladině modrozelené vody rozehrává drobné vlnky. Bohužel se tento idylický svět poslední dobou mění k nepoznání.
Pro svoji krásu jsou pískovny v létě oblíbeným cílem pro spoustu lidí.
V teplém letním dni zaplní davy vody chtivých návštěvníků všechna jen trochu přístupná místa na březích. Přinesou si s sebou jídlo a pití, vybalí deky, ručníky a lehátka, namažou se krémy a na celé dny se zabydlí na plážích.
To s sebou může přinášet řadu potíží, které si leckdo z nás neuvědomuje.
Celodenní pobyt u vody vyžaduje svoje.
Kromě dostatku jídla a pití, časopisů, hraček a ochrany před sluncem, je potřeba zajistit i nezbytné fyziologické potřeby. Někam je potřeba jít „na záchod“. Ale kam?
Když není v blízkosti pláže vhodné zařízení, je to složité. Pokud je pískovna, rybník, nebo jiné přírodní koupaliště obsypané lidmi, nebývá na břehu pro tyto potřeby „bezpečno“. Za každým keřem se může kdykoliv objevit jiný návštěvník.
Spousta lidí pak vyřeší tento problém tím, že se vyčurá do vody. Tak není nic vidět. Někdo je tím teď znechucený (za to se omlouvám), ale jiný může mít pocit, že přece o nic nejde – „voda jako voda“.
To oč tu jde, není na první pohled vidět.
Lidská, stejně jako zvířecí, moč obsahuje velké množství živin. V podstatě má složení podobné jako zahrádkářům dobře známé NPK hnojivo (dusík, fosfor a draslík).
Tak je to v přírodě zařízené. Co je zbytečné pro jednoho, je zdrojem životní energie pro někoho jiného. Například díky dodaným živinám mohou bujně růst zelené rostliny.
Koloběh živin je nezbytný pro zachování života na Zemi. Jenže …
Voda v pískovně, nebo jiném přírodním koupališti, je tak postupně po malých dávkách dotovaná významným množstvím živin, se kterými si neumí jednoduše poradit.
Původní rovnováha vodního ekosystému je narušená a objevují se organismy, které zde dříve nebyly.
Vysoký obsah živin, především fosforečnanů, způsobuje, že se objevují formy života, kterým to dělá dobře. Jsou to zejména řasy a sinice, některé z nich bohužel toxické. Ty na hladině tvoří zelené, modré či jinak barevné, nevábně vypadající povlaky.
Nejde si toho nevšinout a nelíbí se nám to.
A tak se rozčilujeme, píšeme na úřady, voláme do televize nebo na ministerstvo a chceme, aby se našel viník, který je za to odpovědný a který to bude musel vyřešit, aby byla voda znovu krásná a čistá. Jenže rychlé a jednoduché řešení neexistuje…
Najít jednoho viníka a ukázat na něj prstem, aby všechno napravil, jak se v podobných situacích obvykle snažíme, není možné. Jako všechno v přírodě, je i tato situace důsledkem společného působení mnoha faktorů.
Rádi bychom měli v rybnících, řekách nebo v pískovnách vodu průzračnou, která bude modrá, tak jako na tomto romantickém koupališti.
Ale stejně jako všechno ostatní v přírodě i špatná kvalita vody je důsledkem společného působení mnoha různých faktorů a vlivů, u kterých se nedá přesně určit „míra zavinění“. Pokusím se je zde stručně popsat. Pořadí je čistě náhodné, protože není možné říct, kdo za to může víc a kdo míň.
Nezanedbatelný a současně těžko měřitelný vliv má zcela jistě zemědělství.
Je to dané především velikostí obdělávaných pozemků. Z velkých lánů polí je při větších či menších deštích odnášená nechráněná vrstva půdy. Když jsou pole hodné velká, nemá se voda kde zpomalit a teče pořád dál. Tak se často dostane hlína z polí až do potoka. Spolu s ní se splavuje také množství živin a dalších chemických látek z používaných postřiků a hnojiv.
Také z pastvin může vlivem dešťů do potoků či řek přitékat nemalé množství živin z výkalů, které zůstávají v trávě po kravách či ovcích.
Leckde chodí zvířata do potoků také pít, když nemají na pastvě napáječku nebo cisternu, a to čistotě vody taky nepomáhá.
Samostatnou kapitolou jsou kanalizace a odpadní voda z měst a vesnic
Jak jsem psala v článku Proč hospodařit s dešťovou vodou, je současný ne zcela vyhovující stav kanalizací daný historickým vývojem. Cesta ke změně je ještě dlouhá a finančně velmi nákladná.
Do mozaiky všech příčin špatné kvality vody je potřeba zahrnout taky jednotlivé domy, chaty a chalupy. V řadě vesnic, osad či samot není kanalizace s čistírnou odpadních vod. Proto si každý pro svůj dům řeší odpadní vody takříkajíc po svém. Zákony sice předepisují, jak musí být odpadní vody čištěné a za jakých podmínek mohou být vypouštěné, ale realita bývá, bohužel, jiná.
Odpadní vody z domácností často protékají netěsnými jímkami nebo starými septiky téměř nečištěné a přidávají tak další trošky do již tak bohatě živinami dotovaných potoků, řek a bohužel leckdy také podzemních vod. Jaké jsou možnosti zneškodňovat odpadní vodu u rodinných a rekreačních domů se dočtete v eBooku zDARma, který jsem pro vás vytvořila
Když vidíme, že je špinavá voda v rybnících, míváme tendenci ukazovat na rybáře, kteří na nich hospodaří:
"To oni za to můžou, že jsou rybníky špinavé!"
Historicky je určitě potřeba rybářskému hospodaření přičíst určitý nemalý podíl na množství živin ve vodách. Poslední dobou však stále častěji od hnojení ustupují, a to jak z finančních důvodů, tak i proto, že ve vodě na přítoku do rybníka nebo v rybníku samotném je už živin dostatek.
Zdánlivě drobným, ale rozhodně ne zanedbatelným, přísunem nežádoucích živin do rybníků nebo pískoven, jsou aktivity sportovních rybářů. Každý rybář by rád, aby mu přišla ta největší ryba, a tak jí podstrojuje. Přináší s sebou k vodě obilí, pečivo, speciální peletky či granule, kterými rybám více či méně bohatě podstrojuje. Když to udělá občas jeden rybář, žádné škody tím většinou neudělá.
Donesené krmení zvládnou ryby z velké části spotřebovat. Ale když budou u vody stovky rybářů a každý bude ryby hojně přikrmovat, budou živiny v rybníku rychle přibývat. Je to stejné, jako s těmi koupajícími se, o kterých jsem psala v úvodu článku.
Ale abych to neházela jenom na lidi. Zcela bez viny není ani vodní ptactvo. Jejich exkrementy jsou také výživným hnojivem. Na rybnících často hnízdí kolonie volavek, nebo kormoránů, různé druhy kachen, potápky nebo labutě.
Když pak uděláme na břehu rybníka velkochov vodní drůbeže, je to pro vodu neskutečná zátěž koncentrovaných živin.
Rozhodně nechci označit kohokoliv za jediného či hlavního viníka této situace.
Snažím se však ukázat, že najít snadné, rychlé a levné řešení tohoto problému, není a nebude jednoduché.
Možná teď můžete mít pocit, že znečištění vody je tak ohromný problém, že jeho řešení je nedohledné, až nereálné. Musel by to pro nás nejdřív „někdo“ (ministr, vláda, evropská unie, prezident…) rozhodnout, vyprojektovat, naplánovat, zorganizovat…
A kromě toho by to všechno určitě stálo hromadu peněz a na to nemáme. Jsou důležitější věci… atd. Může vás napadnout: „Sám s tím nic nezmůžu“. „Má to málo, co můžu udělat, vůbec nějaký smysl?“
Tenhle postoj, tahle environmentální skepse, rozhodně není na místě
Jestliže je tato situace důsledek tisíců drobných „prohřešků“, kterými se do vody dostávají škodlivé látky, musí to fungovat i opačně. Když se budeme chovat jinak, musí se to dříve nebo později v kvalitě vody projevit. Máme možnost začít postupně, každý podle své situace a možností. Není důležité, že se nám zdají malé a nevýznamné. Každá kapka se počítá.
Voda si pamatuje, co do ní vložíme
Jestliže k vodě přistupujeme jako k odpadkovému koši, nelze se divit tomu, jak vypadá. Budeme-li k ní ale přistupovat s vědomím toho, jakou ji chceme mít – tedy čistou, krásnou a životodárnou – mohou se začít dít zázraky.
Možná to nebude hned a nebude to na první pohled vidět, možná změny nebudou zpočátku nijak velké. Ale je to jediná možnost, jak pro vodu a pro nás všechny začít dělat něco hned teď.
Když každý z nás udělá sám za sebe něco zdánlivě malého, to, co je právě teď v jeho silách, společně s dalšími „maličkostmi“ to bude veliká změna.
Můžeme se takto po kapkách stát velkým mořem 😊
Pokud hledáte inspiraci pro to, co můžete pro vodu dělat u svého domu,
připravila jsem pro vás eBook 3×5 otázek a odpovědí
Jak řešit pitnou, odpadní a dešťovou vodu u rodinného domu.
který si ZDARMA můžete stáhnout ZDE.
Další články na vodní téma najdete na mém blogu.
Můžete sledovat také moje příspěvky na Facebooku či Instagramu.
Jsem milovnice vody ve všech jejích podobách a obdivovatelka krásy a moudrosti přírody.
Současně jsem nadšená propagátorka hospodaření s vodou. Pomáhám hledat a nacházet možnosti, které jsou současně funkční i krásné, užitečné i prospěšné přírodě.
Více si o mně můžete přečíst v mém příběhu